|
Stacionární kostely (zastávkové, staniční) - nevím jaké slovo by bylo v češtině vhodné použít. Šlo o římské kostely, kde se v určitý den liturgického kalendáře konala velká slavnostní mše, kterou zpravidla celebroval papež za účasti velkého počtu biskupů, presbyterů, jáhnů, subjáhnů, ministrantů, zpěváků a lidu. Stacionární mše celebrovaná papežem sloužila jako vzor pro všechny ostatní, které ji napodobovaly s co největší možnou přesností, i když byly celebrovány méně slavnostně.
Původně sloužil mše v Římě pouze papež a účastnili se jich všichni římští křesťané. Na počátku 4. století si růst křesťanské komunity vyžádal slavení více mší zároveň, a tak papež Miltiades nařídil, že kněží jednotlivých titulů mohou sami sloužit mši ve vlastní bazilice. Aby však byla zdůrazněna jednota církve, byla na tyto mše posílána část eucharistie konsekrovaná papežem.
Po počátečním pronásledování, kdy se křesťané scházeli v soukromých domech, se vyvinul systém titulů neboli farních kostelů, kterých existovalo v 5. století v Římě 25. K nim byly za křesťanských císařů přidány velké baziliky a některé menší církevní stavby. Římští biskupové (papežové) ustanovili proto systém svých pravidelných návštěv v jednotlivých kostelech, v němž spatřovali vhodný symbol jednoty pastýře s jeho stádem.
Postupně začaly být stacionární mše spojovány s poutí: kněží a ministranti z daného kostela šli ráno do Lateránského paláce, odkud doprovázeli papeže s velkým průvodem s mnoha ceremoniemi do svého kostela, kde se slavila slavnostní mše.
Během avignonského zajetí stacionární mše prakticky vymizely, v následujících staletích se slavily jen výjmečně. Zásluhu na obnovení poutí do stacionárních kostelů měl prefekt apoštolských obřadů Carlo Respighi (1873–1947). V současnosti se občas takovéto mše konají, ale zřejmě ne pravidelně. Nicméně existuje od raného středověku ustálený seznam stacionárních mší a příslušných kostelů. Konečný seznam obsahuje 89 oslav v 87 dnech ve 42 kostelech.
(Obdobou římských stacionárních mší jsou v některých venkovských částech Irska dodnes slavené mše v jednotlivých domácnostech střídavě za účasti sousedů, kteří jsou pak pozváni ke stolu.)
|